Narození Valentinky

Ženský POCIT je bohužel racionálnímu muži lékaři, který nikdy nerodil a rodit nebude, nesdělitelný.

Naše druhá dcera se nám narodila v lednu 2007. V tu zimní neděli odpoledne byla i s druhou porodní asistentkou a mojí blízkou spolupracovnicí z pražského A-centra, Zorkou Vymazalovou, celé naší rodině ohromnou podporou při příchodu Valentinky na svět (pocit vděčnosti nelze popsat slovy!).

Ivanu znám už osm let právě z Áčka. Předcvičuji tam gravidjógu a nejprve jsem o Ivaně slyšela od žen, kterým pomáhala v přípravě na porod, a potom z výpovědí žen-rodiček po porodu. Všechny příběhy byly krásné, až idylické.

Díky těmto výpovědím v Áčku jsem už před otěhotněním s druhou dcerou pochopila, že porod může být krásný a velice silný zážitek, jenž ovlivní nejen život dítěte, ale také posílí důvěru v sebe – rodící ženu, která je matkou a bohyní, dárkyní života.

Asi ve třetím měsíci mého druhého těhotenství jsem byla na týdenní mauně (jógová technika – mlčení a meditace) se svou učitelkou jógy a právě tam jsem měla vizi, že rodím doma v koupelně. Při meditaci jsem viděla sama sebe, jak stojím a rodím..DOMA!

A bylo to! „Aha, tak já budu asi rodit doma…!“ A vyhledala jsem Ivanu..

Ženský POCIT je bohužel racionálnímu muži lékaři, který nikdy nerodil a rodit nebude, nesdělitelný.

Proto jsem mému gynekologovi, fantastickému odborníkovi a skvělému člověku, nic nevysvětlovala a ani se s ním nepřela, když mi velmi důrazně naznačil, že jsem nezodpovědná, pakliže chci rodit doma.

Svěřila jsem se tedy již v těhotenství do péče Ivany a do poradny k ní jsem chodila společně s mým mužem. Oba jsme Ivaně důvěřovali a krásné bylo, když nás naučila nahmatat, jak Valentinka v břiše leží. O tom se nám v těhotenství s naší první, o patnáct let starší dcerou Anežkou ani nesnilo.

Díky Existenci a mé vnitřní práci s vizualizací se vše odehrálo nádherně. Tak jak jsem si během těhotenství představovala, že porod začne dopoledne, abych měla po spánku hodně síly, tak se také stalo. Ráno mi praskla plodová voda, když jsem se v devět hodin v posteli otáčela na druhý bok. Ivana se po telefonátu krátce nato dostavila, aby se dozvěděla, v jaké fázi se nacházím. Bylo dost času, v klidu jsem snídala, a tak odjela navštívit svou sestru. Po poledni jsme ji zavolali, že to už je jízda, tak ukončila návštěvu a zase přijela. Krátce na to přišla i Zorka. Obě porodní báby u nás seděly a „jen“ byly… Nejde předat pocit vděčnosti, jak mi to jejich tiché sezení pomohlo.

Můj muž Dalibor zatím při kontrakci na můj povel vyskočil na postel, já jsem se mu zavěsila za krk, on mne lehce nadzvedl a s dlooouuuhým vydechovaným ÁÁÁ jsem pomáhala Valentince sestoupit hezky dolů do porodních cest. Takže to byla úžasná společná práce Valentinky, moje a mého muže. „Holky“ stále tiše seděly a jen byly. Šlo by toto provádět v porodnici? A proč to, proboha nejde?!

Asi po třech hodinách se Ivana podívala, řekla, že už zašla porodní branka a ať si vyberu místo, kde chci rodit. Zkoušela jsem si sednout na porodní židličku přímo v ložnici, ale nebylo to ono. Tak kam? Aha… „Jdeme do koupelny,“ zavelela jsem, pomalu se tam odkolíbala a všichni mne následovali.

Stála jsem v koupelně opřená o pult s umyvadlem, Ivana stála za mnou, Dalibor za Ivanou a Zorka ve dveřích, protože koupelna je malá. (A táhli a táhli, ale řepu nevytáhli :-))

„Musíš zatlačit,“ řekla Ivana, „jinak se dítě nenarodí.“ To bylo pro mne překvapení, protože s Anežkou to bylo jinak. Příroda tenkrát tlačila za mne, tlačení by nešlo ani náhodou zastavit, ani kdybych chtěla!.. A teď nic!

Tak jsem silou vůle začala tlačit, ale bylo to velmi nepříjemné, pálilo to a tahalo mne to. Když mi hlavička vklouzla zase zpátky, řekla Ivana: „Jinak to nepůjde..!“ No a tak jsem zabrala a vida! „Vidím nějaké vlasy,“ zvolala radostně Ivana. A pak se narodila. Byla to tichounká, maličká a dlouhovlasá holčička! Byla hned s námi, u mne na břiše a v náručí, v malinké koupelně a všichni jsme se smáli, když se přisála k prsu.

Anežka byla také doma, přišla se na ségru hned podívat a bylo to opět nesdělitelné: Silné, krásné a já jsem měla pocit, že bych mohla za týden rodit zase. Skoro to nebolelo.

Ivana malou vyšetřila u mne na břiše, všichni jsme si společně dali čaj a polévku, kterou Anežka uvařila. Já jsem mohla hned po porodu sedět, protože jsem se nenatrhla!

Ivana se Zorkou odešly poté, co jsme vyplnily papíry pro úřady, aby nás nechali prožít naše rodinné štěstí z toho, že jsme zdraví a v pořádku, všichni spolu, v intimitě našeho domova.

Druhý den přijela na návštěvu k nám domů naše rodinná lékařka, aby zkontrolovala a zvážila Valentinku.

Druhý den přijela na návštěvu k nám domů naše rodinná lékařka, aby zkontrolovala a zvážila Valentinku. Ivana mne pak navštívila ještě dvakrát, aby viděla, jak se nám daří.

Ivana je anděl! Děkuji jí a nepřestanu děkovat. Přeji všem ženám takovou úžasnou podporu zkušené a lidsky milé porodní báby v těhotenství, při porodu i po něm.

S láskou Petra Bzirská

Zdroj: pribehyproivanu.cz

Nákupní košík

Nákupní košík je prázdný

Události

St, 20.09.2017, 17.00
Centrum trvalého zdraví Cordeus
St, 20.09.2017, 19.00
Centrum trvalého zdraví Cordeus
Po, 25.09.2017, 09.00
Stromka
Po, 25.09.2017, 10.30
Stromka
Po, 25.09.2017, 19.00
Ovenecká 46
Út, 26.09.2017, 10.00
A centrum
Út, 26.09.2017, 18.30
A centrum
St, 27.09.2017, 17.00
Centrum trvalého zdraví Cordeus

Nejnovější příspěvky blogu

Gravidjóga umožňuje těhotné ženě nenásilným způsobem zvládat fyzické i psychické změny a je skvělou...
Hathajóga jako termín vznikla ve spojení s textem z 15. století Hathajógaprapidika, kterou napsal jogín...
Dr. Leberman je optik (nyní žijící ve státě Colorado, pořádá přednášky a semináře a je zároveň pracovníkem...